OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fanoušci, kteří dodnes nostalgicky vzpomínají na hudební nadvládu RAGE AGAINST THE MACHINE, se mohou radovat. Mozek a kytarista RATM Tom Morello spojil síly s raperem jménem Boots Riley a pod názvem STREET SWEEPER SOCIAL CLUB nahráli sice odlehčenou, ale přesto podobnou fůzi hip hopu, funku a výrazných kytar. Tom Morello tentokrát sice neboří hranice, ale jeho typicky „hračičkovský“ styl je opět dobře čitelný. Za doprovodu hodně nabasované funky/hip hopové rytmiky se mu kolikrát daří parádní kousky, jakými jsou například ústřední motiv v „The Squeeze“ nebo hlavní riff v „Clap For The Killers“, které nelze odbýt mávnutím ruky. Kytara však často ustupuje do pozadí a přenechává prostor jedovatým rýmům Bootse Rileyho, který svým úderným frázováním dokáže skladby pěkně nakopnout. V textech je samozřejmě přítomna levicová propaganda, jejíž smysl ponechme tentokrát stranou s konstatováním, že tato věc prostě k projektům Toma Morella už neodmyslitelně patří. Přestože CD obsahuje převážně jednoduché hudební motivy, je jako celek nečekaně funkční a v dnešní době, kdy je v kurzu úplně jiná muzika, působí vskutku svěže. Nečekejte progresivní veledílo, ale oddechovou rytmickou hudbu, hip-hopové rýmovačky a pozitivní energii. Na albu je dost skladeb („Fight!Smash!Win!“,„The Squeeze“,„Clap For The Killers“, „Somewhere In The World it´s Midnight“), které mají hitové ambice a s přehledem naladí správně uvolněnou „párty“ atmosféru. Po neslavném konci rockových AUDIOSLAVE a folkově laděném projektu THE NIGHTWATCHMAN se tedy Morello vrací úspěšně do stylu, kde je silný v kramflících a kde se mu vždy dařilo.
7,5 / 10
docela to omrzi, občas se k tomu vracím...Promenade je pecka jak sviňa :)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.